Blog

 Jen tak........, aneb co mě zaujalo, udivuje...........

Chovatel - blázen, nadšenec, člověk s vírou, že to, co dělá, má smysl Člověk, který prožívá život štěňat od početí přes narození a následnou péči. Málo kdo si umí představit, co chovatel pro své poslání obětovává. Spousta lidí vidí peníze z prodeje štěněte a málo kdo si uvědomuje, kolik starostí, probdělých nocí a strachu chovatel prožívá. S porodem nastávají nekonečné hodiny, kdy člověk nespí a je své feně po boku, aby v případě nutnosti mohl pomoci. Probdělá noc, jelikož se rodí nejvíce právě v noci, kdy chovatel pomáhá miminkům na svět, otírá štěňata, podvazuje pupečníky, někdy rozdýchává, přikládá ke strukům, pomalu odebírá, když se blíží porod dalšího, nekonečné hodiny strachu, únavy a vyčerpání. Pokud jde vše hladce, tak se z únavy rychle otřepe, aby byl stále feně a štěňatům na blízku, nejhorší chvíle zažívá, pokud nejde porod, jak by měl, pokud se rodí mrtvé mimča - i to je příroda, pokud nemůže fena štěně vytlačit, jsou to nekonečné minuty strachu, obvolávání veterinářů, aby pomohl, aby neztratil svou milovanou fenu, nikdy nelituje, nikdy si nestěžuje a jede na plný výkon, jen aby vše bylo, jak má, aby fena byla v pořádku a miminka také. Chovatel v tomto období moc neodpočívá, stále se stará, učí následně miminka jíst pevnou stravu, učí je na kontakt s lidmi, hraje si s nimi, je stále na blízku, aby se nic neposralo příjde den "D" a chovatel svěřuje novým majitelům svůj odchov v nejlepším svědomí a vědomí s jedinou touhou, aby se mělo štěně co nejlépe Pak se stane něco, co chovatel neovlivní - špatné RTG, nevylezl zub, srdeční vada či cokoli, co opravdu nedokáže chovatel změnit a věřte, že kdyby mohl, tak změní i toto a začne být jeho práce pranýřovaná.... jaká je to špatná chovka atd. Chovatel jde s hlavou na špalek, je z toho smutný, ale ve své vizi pokračuje dál. Stane se, že se mu vrátí odchov zubožený, týraný a opět chovatel, který tomuto zvířátku pomohl na svět a po nějakém čase už ho nepozná, tak stále ten chovatel se stará, aby se jeho odchov měl opět co nejlépe. Přála bych si každému, aby mohl být u porodu, aby si zkusil, co je to za nervy, než bude někde chovatele roznášet na kopytech. My chovatelé si přejeme, aby miminka byla zdravá a v nejlepších rukách, ale to vše je na osudu Přeji vám všem milujte svá zvířata a zůstávejte v kontaktu s chovateli, stanou se z vás vzdálené rodiny, které si budou mít stále co nabídnout (text Renata Studihradová) 

7. 11. 2020

Zkoušky s Alessií

Bohužel, situace kvůli COVID-19 nám neumožňuje složit závěrečné zkoušky IGP3, na které jsem se s Alessií poctivě připravovala. Velmi mě to mrzí, byla to má vysněná meta, ale z mé strany to nelze nijak ovlivnit. Na jaro by měla být štěňátka, to zase nebude příležitost a na podzim 2021 "určitě někdo vymyslí" třetí vlnu Covidu. Už nás to všechny unavuje, ale jak jsem psala výše, momentálně beznadějná situace. Proto jsem se rozhodla, že pokud se nestane zázrak a neuvolní se opatření dána státem, s Lesou už zkoušky dělat nebudu. Ale můžu s klidným a čistým svědomím napsat, že Lesa byla na zkoušky aktivně připravována, dokud nebyla uzavřena cvičiště. Doma samozřejmě trénujeme stopy a poslušnosti, bohužel obrany si zatím sama neudělám - maximálně revíry a vyštěkání u makety. Myslím si ale, že jsme holky šikovné a zkoušky bysme zvládly - nejsme dokonalé, ale zvládly :-) Ještě je malá naděje. Tak děj se vůle Boží.

Nechci nikoho pohoršit mým fňukáním, že nemůžu na zkoušky, když lidé kolem bojují o životy. Plně si uvědomuji vážnost situace, berte to spíš jako informaci, jak se nám "daří" a co plánujeme do budoucna.

Držte se a buďte zdraví.

28. 4. 2020

Vrh "D"

Malé ohlédnutí za vrhem "D".

Progesteron feny byl hodně vysoký, už jsem vše chtěla vzdát a krýt až další hárání. Nakonec jsme to přece zkusili a světe div se, ono to vyšlo. Další zkušenost - progesteron je pouze číslo. Krytí proběhlo za pomocí bratrů Ťokových dobře. Před Vánoci jsme se dověděli, že se dle sona zadařilo. Lesa porodila 60. den. Na svět přivedla 10 štěňat (4/6). Cca ve 14.00 hod jsme začali a v 19.00 hod byl konec. Všechna štěňátka byla životaschopná.

Nebyli to žádní obříci, ale krásně přibývali na váze. Zvládli jsme i "chladné zimní počasí". Žádná rýmička, kašlík či záněty močáků, jak mě někteří strašili. (nekrýj na zimu, budeš to mít všechno nemocné - blbost -jaké si to uděláš, takové to máš). Štěňátka jsme postupně zvykali na venkovní prostředí. Konečná fáze - celý den venku v zastřešeném výběhu s možností úkrytu do boudy a na noc šla do vnitřího výběhu s boudou, kde navíc udržoval teplotu přímotop. Jasně že volný pohyb po zahradě v rámci řádění byl samozřejmostí. Několikrát jsme je vzali na projížďku autem (rozumějte kratší vzdálenosti) a návštěv v rámci socializace bylo i na vzdory naslálé situaci taky dost. Párkrát jsme vystřelili ze startovací pistole (samozřejmě z rozumné vzdálenosti), zažila zvuky běžné moravské domácnosti - řezání dřeva cirkulárkou, startování terénní motorky........ klapnutí zátky při otevírání sedmiček vína :-) atd. Troufám si říct, že jsem je do života připravila, jak nejlépe jsem uměla a mohla. Nesmím opomenout mou rodinu, která je mně vždy velkou oporou a všichni pomáhají, jak můžou. Bez nich by to nešlo a byla bych ztracená, jak Mařenka v lese.

K některým zájemcům o štěňátka: SMS zpráva: Dobrý den. Mám zájem o štěně. Prosím zavolejte mně na toto číslo, nemám na kredit

Pán si zřejmě neuvědomoval, že štěňákto nebude zajímat, že nejsou peníze, bude chtít svou porci kvalitních granulí, ošetření veterinárním lékařem (i běžné očkování něco stojí a nedej Bože kdyby se stalo něco vážnějšího), výbavu a "trochu výcviku"......a jestli si myslíte, že jsem se na pána sprostě vykašlala a neozvala se mu, tak se mýlíte. Samozřejmě , když jsem mu řekla cenu za štěňátko, vzdal to sám. Snažila jsem se ho povzbudit, že určitě jednou příjde čas, kdy se situace zlepší a on si koupí štěňátko NO s pp. Byl to mladý člověk, stavějící se na vlastní nohy, bylo by dle mého zbytečné, ho nějak odrazovat, vysmívat se........... vždyť může mít ty psy stejně rád jako já, ty....my.  Jen prostě ještě nepřišel vhodný čas.

Co nebudu dělat: Pokud někdo zavolá a chce rezervovat štěně a že se za 3 hodiny ozve, až příjde manžel, manželka z práce a poradí se apodob, je problém.

 Tím pádem můžu vzít štěněti domov u dalších "dvou" zájemců, kteří mezi tím volají a první zájemce nemá ani tolik slušnosti, aby dal vědět, že se s partnerem nedohodl. Koupi štěňátka je třeba probrat nejprve s celou rodinou - je to odpovědnost na cca 12 let - a pak se rozhodnout pro konkrétní chov. stanici a tu pak kontaktovat. Toto se týká především zájemců, co uvažují o NO jako o kamarádovi a společníkovi. Zde rezervaci beru pouze v případě, kdy jsou rodinní příslušníci srozuměni s koupí štěňátka.

Štěňátka na splátky neprodáváme. Bereme rezervační poplatek a při převzetí štěňátka doplatek v plné výši.

Vrh "D" alespoň do začátku splnil moje očekávání, všechna štěňátka byla akční, abnormálně žravá, solidní v exteriéru a bez viditelných vad. (jedna fenka byla veterinárně léčena, když ji matka při porodu natrhla prstík na přední nožičce, nový majitel byl o všem obeznámen a později mně byla hlášena vada ocasu u jednoho pejska)

Tak toť asi vše o vrhu "D"

Budeme sledovat, jak nám to roste a pracuje. Zůstávejte ve zdraví.

26. 11. 2019

Výběr krycího psa

Kamarádi, tak po dlouhých a urputných bojích rozumu a srdce, jsem se rozhodla nakrýt Alessii. Výběr krycího psa je ovšem kapitola sama pro sebe. Alessia je "sedmičková" - přerostlá fena. Abych se co nejvíce přiblížila standardu plemene a neutvrzovala přerostlost, chtěla jsem se v exteriéru držet středu a to byl celkem problém. Psi, co mě oslovili svým výkonem, povahou, vzhledem a zdravými odchovy a předky, byli buď přerostlí, malí nebo rodokmenově úzce příbuzní. Obvolávala jsem pár vytipovaných psů (samozřejmě jejich majitele :-), abych se na ně mohla přijet podívat. Díky jim, že téměř všichni byli velmi ochotní a přátelští a hlavně nic netajili, takže to vypadalo tak, že - jeden obr, druhý "dvojky", třetí bez P1, čtvrtý slabší povaha........jeden majitel mně odkázal na videa, psa "naživo" mně odmítl předvést. Pokud psa nevidím na vlastní oči, buď v tréninku nebo na akci, nemáme se o čem bavit, protože již jsem prošla kynologickou pubertou a vím, jak se točí propagační videa. I proto jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. Znovu jsem šáhla po Ingovi z Kraje Husitů, kterého znám od jeho dvou měsíců, pokud čas dovolí, občas dáme s jeho majitelem Jirkou Ťokem nějaký trénink, kde oko vidí vše. Navíc je prověřený Mistrovstvím republiky ČKNO z roku 2018, 2019 a má kvalifikaci na rok 2020. Štěňátka z vrhu B byla akční, zdravá  a v solidním exteriéru, tak uvidíme jak se zadaří tentokráte.

12.10. 2018

Loučení

Tak opět nastal čas loučení s našimi psími miminky. Nové majitele vždycky vybírám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale nikoho nemíním hrubě "lustrovat" nebo snad obvolávat městské úřady a poptávat se na důvěryhodnost daného člověka. Pokud bych zjistila, že štěně žije v nevyhovujících podmínkách, odebírám ho zpět, a i naopak, pokud se nový majitel štěně rozhodne vrátit, příjmeme ho zpět do naší smečky a nebo mu společně hledáme jiný vyhovující domov. Vše jde řešit rozumnou cestou.  Musím podotknou, že se mně nic podobného zatím nestalo a za to jsem moc šťastná (ale nikdy neříkej nikdy).

Co se týče feny Way Vikar - nejsem "množitelka", která k vůli finančnímu zisku, či k vůli slávě a uznání (anebo už fakt nevím proč lidí kryjí 8x fenu za život,ta pak zná jen porodní box, nic víc) zničí kvalitní fenu. Byl to její třetí a poslední vrh, už bude jen odpočívat a dělat pouze to, co se jí zlíbí.

Plány do budoucna: trochu začít cvičit s Alessií a dodělat patřičné zkoušky k uchovnění. Snad se nám zadaří. :-)

NÁROČNÝ ALE KRÁSNÝ KONÍČEK

27. 6. 2018

Canine herpes virus

aneb máme nakryto a já začínám chytat nervové záchvaty - ostatně jako vždy před sonem, porodem, při porodu, po porodu, po celou dobu, co jsou mimi u nás......atd.... :-)  tak proto dne něco o herpes

Herpes virus u psů (CHV, Canine herpes virus)

19. 3. 2018

NO celoročně v bytě nebo na zahradě?

Tak jsem zase jednou dobrovolně vstoupila do diskuse na soc síti na téma v nadpisu a věřte mi, že se děly věci :-)

Zadavatelka se ptala, jestli může být NO chován celoročně v bytě. Mno ..............jsem se dozvěděla, že snad toto plemeno nechová už nikdo jinak než v bytě, že pejsek na zahradě trpí, je mu tam asi zima, pořád je zavřený v kotci, nemá kontakt s rodinou a že chovat NO tímto způsobem je starý přežitek. Do toho milion fotek německých ovčáků povalujících se na postelích, sedáčkách, křeslech, přikrytých dekama a peřinama svých pánečků a tvrdě chrápajících, že se snad třepala celá slavná "fejsbůůková" skupina.

Dovolila jsem si neskutečnou věc - ohradit se a napsat svůj vlastní názor.

TAKŽE:

Toto je můj názor, nikomu ho nevnucuji, ale nemohu jinak, než se vyjádřit asi takto - já vidím v německém ovčákovi v první řadě pracovní plemeno, a ctím odkaz zakladatele plemene PANA Maxe von Stephanitze, který se snad musí v hrobě obracet z toho, co se z plemene stalo v dnešní době. Samozřejmě, co jsme z něj udělali a neustále děláme. Nebudu se rozepisovat o exteriéru, to už jsem dávno vzdala, ani tu nebudu  psát, jak se psům žije v bytech, ale popíšu život těch mých "trpících chudáčků" odchovaných na zahradě, na svěžím moravském vzduchu :-) Podle komenářů v daném příspěvku je to naprosto špatně.

Mám dvě feny Way a Alessii. Way žije na dvorku, kde má luxusní zateplenou boudu od naší firmy, není v kotci, může se pohybovat kam je libo. Alessia je v naší nepřítomnosti v kotci, kde má rovněž kvalitní boudu a své plné zázemí. Důvod proč kotec? Alessia si začíná dovolovat na Way  a tak v naší nepřítomnosti nikdy ne spolu. Protože je u nás neustále někdo doma, kotec používáme takřka jen na noc. Ráno pro mě začíná v půl paté, cca za deset pět, pouštím Alessii z kotce, otvírám branku do velké oplocené zahrady, kde se feny vyvenčí a kontrolují oblíbená místa. Přibíhají za mnou na dvorek do tzv. černé kuchyně, kde mají celoročně přístup a pijí se mnou kafe :-) ale nelíbí se jim tam, už jsou nastartované na akci a proto nakládám psy do auta a buď na stopy nebo na poslušnost. Střídám to, umíme chodit i pěšky, mám za domem krásné terény na stopy. Vracím se cca v sedm hodin. To už pijí kafe další členové mé rodiny takže feny jsou s nimi na dvorku. V osm odcházím do práce, feny zůstávají s rodinou a asistují při ošetřování dalších našich zvířat, které trvá celé dopoledne. V jedenáct se vracím z práce a mám dvě hodiny pauzu, stíhám oběd a hodinové venčení. V jednu odcházím do práce. Alessia jde odpočívat do kotce, protože po mém příchodu z práce se jde na poslušnost nebo stopu, nebo na cvičák na obrany. V období "cvičebního klidu" se chodí na tůry, na kolo, plavat atd. Absolvujeme  výcvikové víkendy i prodloužené výcvikové víkendy. Prostě feny jsou na čerstvém vzduchu, nejsou vystaveny umělému kolísání teplot a jsou ve společnosti lidí i ostatních zvířat. ALE vedu je i k samostatnosti. To, že přes noc je každá na svém místě je pro ně naprosto přirozené. Co bych dělala se "závislákem", kterého bych měla neustále za zadkem, protože jsem si ho tak vychovala, který by neustále bez mé přítomnosti něco demoloval, ničil, neustále vyl a řval a když to poženu do extrému - příklad - nebyl by schopný prohledat samostatně daný prostor, jít samostatně po stopě ztraceného dítěte, zadržet na větší vzdálenost pachatele a nebo by jen pro jeho zhýčkanost nechtěl vylézat z peřin ven, protože prší, sněží a fouká vítr (jak tam uváděla jedna paní : Můj pejsek je na zahradě rád, ale asi po třech hodinách chce jít do domu na své místečko i když my jsme ještě na zahrádce, hlavně když je horší počasí))  Mé feny jsou zvyklé pracovat "v mrazu, větru, dešti, vedru." Ano nejsou to supermanky a někdy se nám nedaří, ale snažíme se a soustavně (-: se připravujeme  na Mistrovství MSKS a Mezinárodní mistrovství SČKNO, Lesa je sice ještě dvouleté trdlo a nevíme jestli se nám to podaří, to záleží na spoustě faktorů od zdraví feny až po moje nervy, ale důležité myslím je, že pracujeme, skládáme zkoušky z výkonu a to nejen povinné, že nás to baví, nezapomínáme na socializaci - bereme psy do ulic, obchodů (převážně chovatelských), do přírody (naši psi nehoní zvěř), no prostě děláme spousty věcí......A ještě jedna věc - feny jsou zdravé, v zimě kožichy jak medvědi, žádný kašlík nebo kulhání z nachazení, milují bahenní lázně a pokud není zamrzlé neustále se čabraj ve vodě.  ALE jedno vím určitě, co NIKDY moji psi (pokud budou zdraví) dělat NEBUDOU a to válet se doma na posteli a já je rozhodně NEBUDU chodit přikrývat dekou. Za mě - příroda, čerstvý vzduch, pohyb a práce.

PS: Vžádném případě bych si nedovolila popírat pracovní kvalitu psů z bytů, účastní se i mistrovství, závodů atd., to neřeším. (i když jsem si trošičku rýpnout musela :-)  Rozumnějte, obhajuji svou věc a tou je, že psi na zahradě, celoročně ubytovaní venku, v kontaktu s majitelem a rodinou, aktivně zaměstnaní - rozhodně nijak netrpí a nestrádají. A dle mého to přispívá lépe k jejich všeobecnému rozvoji. Příroda mocná čarodějka.

11.1. 2018

Vážení kamarádi, přátelé, známí i neznámí:

 dovolte mi, popřát Vám do nového roku 2018

 hodně zdraví - protože bez zdraví není nic

 hodně štěstí  - je ho mnohdy potřeba vrchovatou měrou

 hodně lásky  - a to nejen té partnerské a rodinné, ale taky upřímné kamarádské

 optimismu   - ať nás neopustí chuť a nadšení do další práce s našimi čtyřnožci i když se ne vždy zadaří dle našich představ a nepřejícných "kamarádů" se najde vždycky víc než dost

 a také toleranci, pochopení a chuť nezištně pomoct druhým -vždyť nás spojuje stejný koníček -práce se psy a láska k nim.

 Tak ať rok 2018 stojí za to :-)

 To Vám ze srdce přeje Simona a smečka :-) 

4. 9. 2017

Zase množitelé :-(

Do prodejny příjde stálá zákaznice s uslzenýma očima a zajíkavě spustí:

"Tak si představ, včera jsme si přivezli to nové štěňátko labradorka. Ale kdybys viděla v jakém je stavu......", zavrátí oči a vysmrká se.

" Má mít 8 týdnů, ale nám se vůbec nezdá tak starý. Je malinký, váží  dvě kila, ale apetit mu nechybí. Všechno, co mu dám do misky sežere, ale vzápětí to vyzvrací a má šílený vodový průjem. Dokonce z něho jdou červíci. A to je prý odčervený, já vůbec nevím, co mám dělat............... je ustrašený, je takový unavený až apatický, hodně spí ........................Prosím tě, poraď nám, co s ním máme dělat?"

"Ukažte mně očkovací průkaz, tam by měly být všechny záznamy zapsány.........odčervení , očkování  i věk štěňátka", snažila jsem se paní trochu uklidnit, i když jsem dávno tušila své.

"Ale my jsme žádný očkovák nedostali, prý nám ho pošlou poštou na naši adresu později", spustila paní.

"A máte kontakt na chovatele, aby vám to nějak objasnil?"

"Mám jen telefon a ten je nedostupný."

"Tak já bych si k nim znovu zajela a požadovala bych o vysvětlení, proč pes nemá očkovák a chtěla bych vidět rodiče, v jakém prostředí pejsek vyrůstal  .........."

"Ale my nevíme, kde bydlí. Štěně nám přivezli před supermarket do Brna a vůbec je nemůžeme najít".

Udivuje mě hloupost a najivita jinak inteligentních lidí, kteří naletí vychytralým množitelům. Přesvědčivé argumenty množitelů, že štěně má 8 týdnů, ale očkovák je ještě na veterině a že bude doposlán později, nebo že rodiče štěňat jsou momentálně na chatě a tudíž je nemůžete vidět, o nějakém krmivu do začátku ani nemluvě, protože štěňata u nich prakticky nežerou a ještě vám nabídnou pomoc tím, že vám přivezou štěně na půl cesty někde k benzínce nebo hyper super marketu a tím vám znemožní vidět podmínky, v jakých štěňata vyrůstají.........................a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Dokonce někteří zacházejí tak daleko, že vystavují štěňátkům jakýsi vlastní průkaz původu a tím povyšují štěňata na čistokrevná. A hlopí lidé kupují za přemrštěné sumy křížence všeho druhu, hlavně že je to mini, maxi, má to čokogen a modrý gen.............a už si fakt vymýšlím růžovofialovozelenomodrou barvu. Jediným řešením, jak tomuto šílenému množení zabránit a zbavit Českou republiku prvenství v množení a vývozu psů bez PP je - NEKUPOVAT. Pokud opravdu nechci psa s PP (ať už z jakéhokoliv důvodu, nejvíce z finančního), zajdu si vybrat kamaráda do přeplněných útulků a poskytnu domov a lásku nějakému pejskovi z útulku a nebudu podporovat množitele tohoto typu. A věřte mi, že argument typu - ááale nakryjeme naši Ťapinku jenom jednou, aby si užila štěňátek, vedle u sousedů je Punťa k dispozici a taky si kluk musí trochu užít, že ? vždyť je to chlap..........mě absolutně dovádějí k šílenství a už toto považuji za neřízené množení.

A jak to dopadlo s pejskem? Naštěstí dobře. Léčení trvalo delší dobu - zanět žaludku, silné začervení, záněty uší a očí a samozřejmě dodělat všechna očkování. To někteří takové štěstí nemají. :-(

26. 4. 2017

Vážení přátelé, na stupidní telefonické i mailové dotazy, zda nezvažuji chovat NO bez PP, jednoznačně odpovídám - NEZVAŽUJI !!!

Chovatelský řád říká, že „plemeno psů … tvoří psi a feny, odpovídající platnému standardu plemene, s platným průkazem původu.“  Takže jestli máte doma německého ovčáka bez PP, tak vlastně německého ovčáka nemáte.  Bez prokázaného původu jednoduše nepatří k plemeni a tudíž máte "vořecha, punťu - tudíž křížence."  Tato cesta pro nás neexistuje. Argumenty typu - a vždyť se tolik nenadřete při výcviku, nemusíte mít rentgeny, DNA, zkoušky, výstavy, bonitace, svody, závody atd., ušetříte moře peněz a naopak vyděláte za štěňátka, vždyť teď už se bezpapíráci daj prodat za 6.000,-Kč -   si dotyční můžou strčit do p.....

Tímto diskuzi na toto téma uzavírám TEČKA

14. 2. 2017

Hlavně ne blonďáka

 Zkrácený telef. rozhovor

Pepek: Dobrý den. Máte na prodej štěňátka ? Konkrétně bych měl zájem o pejska.

Chovatel: Ano, mám volného krásného psa, kotaktního, žravého, je to takové šídlo, má zájem o balonky a hadr ..................atd

Pepek: A jaké je barvy? Víte, chci tmavě vlkošedého, čím tmavší, tím lepší (připomíná - čím víc pruhů, tím víc ADIDAS :-)

Chovatel: Pejsek  bude vlkošedý, možná světlé znaky, ale to vám nikdo teď neřekne, budou totiž "přesrsťovat"

Pepek: Aáááá, bonďáka nechci.

Chovatel: Můžu poslat fotky,video, nebo se můžete přijet nezávazně podívat.

Pepek:  tutututututu

Ps: Nechápu, co je dnes "za móda", stavět barvu nad povahu. Barvu upravíme během "dvou generací", ale povahu...........to se některým možná nikdy nepovede. Je třeba zapoji naše mozečky a uvědomit si, že vlkošedý pes se světlými znaky (blonďák), zdravý, dobrého exteriéru a kvalitní povahy, je pro chov NO určitě větším přínosem, než - pouze - tmavě vlkošedý pes, a to i přesto, že dává nádherná, ale - pouze - tmavě vlkošedá štěňata.

10. 2. 2017

Kde vzít figuranta a nekrást ???

V pravěku, když jsem jako dítě začala docházet na místní cvičák, byla zde návštěvnost prakticky ryze mužskou záležitostí - sem tam se našla výjimka. Na cvičáku bylo několik chlapů - figurantů, kteří byli schopni odfigurovat psa tak ,jak to bylo tenkráte zvykem a připravit ho na zkoušky. Dnes, když se tak dívám po různých cvičácích, se mně jaksi pozdává, že  kynologie je spíše feministickou záležitostí - sem tam se najde výjimka. Vlastního figuranta v některých klubech vůbec nemají a tak tam dojíždí externí figurant, v lepším případě 1x týdně, v horším po dohodě. Ano, je možnost za figuranty jezdit prakticky po celém světě do místa jejich působení. Ale kolik z nás si může dovoli jezdit "3x týdně 200km tam a 200km zpět" za kvalitním figurantem ???

A proto - kluci, chlapi, pánové - hurá do kynologických klubů a vyzkoušejte práci figurantů, žádný učený z nebe nespadl, třeba ve figurování najdete váš životní styl, čeká vás práce - zábava na čerstvém vzduchu, zdokonalování vaší kondice, kvalitní zvířata, zážitky - momentálně - mimo vaše chápání :-) .................a těch krásných holek :-) tak vzhůru do boje :-)

27. 1. 2017

Jeden psí nekrolog

ze sociální sítě:

Óóó, proč se to muselo stát, proč jsi nás opustila, óóó proč Rituško? Vždyť ti nebylo ani osm let. Byla si úžasná, dala si nám  "dvacet vrhů a odchovala si 200 štěňat", byla jsi bojovnice, ale nakonec tě zlá nemoc, kterou jsi trpěla od narození, udolala. Nikdy nezapomeneme.

Ps: Hlavně nezapomenou noví majitelé těch zástupů štěňat, kterým Rita předala tuto vrozenou nemoc. Ale vždyť se nic neděje, pojďme je množit dál. -  A du blejt, velebnosti.

24. 1. 2017

Luxusní rodokmen

Únava na mě útočila už o půl desáté dopoledne. K tomu bylo venku hnusně šero a padalo cosi drobného z nebe na solí rozežrané a flekaté chodníky. No fuj, myslím si.

  Do prodejny přichází mladý pán s asi tříletým synkem. Po lepším prozkoumání jeho obličeje už si můj mozeček začíná vzpomínat. Ááá, panáček tu byl asi před čtrnácti dny a hrdě mně oznamoval, že si pořídil nové štěňátko. Ale naprostý luxus, jak tvrdil, po velmi kvalitních rodičích a od vyhlášeného chovatele. Bohužel si zrovna tenkráte nemohl vzpomenout na jméno svého štěňátka a ani na jméno slavného chovatele. Nabídl se, že mně přinese ukázat rodokmen toho zázračného zvířete, až si patřičné úřady usmyslí jej zaslat.

„Dobrý den.“

„Dobrý den“, odpovím. A pán už loví z tašky složku s průkazem původu.

„Přišel jsem vám ukázat ty papíry.“ A hrdě mně je pokládá na pult. „ Bohužel, některým věcem tam nerozumím. Nemohla byste mně je pomoct objasnit?“

„Ukažte, tak se na to podíváme,“ beru do ruky průkaz původu a už podle barvy je mně jasné, že se jedná o kontrolovaný chov.  „Takže, co vám není jasné? Všechno podstatné je tu krásně zaznamenané,“ hlaholila jsem. „Váš pejsek se jmenuje Alík (jen tak pro sebe jsem si pomyslela-aha takže první vrh nebo třikrát obtočená abeceda), chovatelská stanice se jmenuje – z Alíkova, tady máte jméno chovatele – Pepek Pepkůj, tady datum narození psa, tetovací číslo, číslo zápisu atd. Teď se podíváme na rodiče. Ty jsou tady“ a ukazuju prstem na hrdé jméno importu ze zahraničí. „Toto je otec vašeho Alíka - Johan, tady je jeho datum narození, tady rentgeny, tady složená zkouška, DNA, číslo zápisu……..“ Opět přemýšlím beze slov – takže otec má 8 let, zřejmě má tvrdě vydřené zkoušky prvního stupně, rentgeny jsou chvála pánu čisté, DNA ověřená v zahraničí, výborný, bonitační kód chybí…….., no, no! dejme tomu s odřenýma ušiskama…………. Už zase nahlas. „A podíváme se na matku………áááá takže matka je Rita, český odchov, no vidíte, má složenou zkoušku třetího stupně, tak to je pěkné……………….“ Dál už jsem radši mlčela a zase si potichu přemýšlela – aha, tak fena má sice zkoušku třetího stupně, ale v bonkódu má povahu taky téhož stupně a ještě za lomítkem Nko, moc nechápu – ale Pepek si pravděpodobně řekl – to je fuk, že kontrolovaný chov, hlavně že fenečka rodí početné vrhy, to je fuk že císařem, dyťky se to rozpočítá do ceny štěňátka a nový majitel to určitě rád zaplatí…………..no a Rita to završila ještě dvojkami na kyčlích. ……………………..Pak pán vytáhl údajný Alíkův očkovací průkaz – taky krásné počteníčko – byl napsán na úplně jiné jméno psa, než stálo v průkazu původu, s jiným datumem narození, než v průkazu, o tom, jestli byly úkony zapsané v očkováku provedeny u Alíka, se dá jen těžko spekulovat.

Mezi tím mně pánův synek přestavěl prodejnu, propíchal sáčky s naváženou slunečnicí, otevřel mrazák a vylil šampon nevábné vůně s léčivem na ekzémy do drahého pelechu. To vše jsem zjistila, až odešli. No………. Hlavně, že si synek pohrál a tatínek odcházel s pocitem, že má doma konečně kvalitního jedince po super rodičích. Já už jsem více neměla slov.

Ááá, nový zákazník. Už to bude v pohodě. „ Dobrý den, prosil bych šampon na parazity.“ Šveholí starší pán.

„Prosím, tady je.“

„A myslíte si, že toho pejska mám nechat oschnout vevnitř?“

Podotýkám, že bylo minus patnáct stupňů přes den. Dnes asi zabiju sedmičku vína. 

(prosím vše berte s rezervou :-) někdy moc přeháním)